„Musíme být ostražití, abychom nebyli nakaženi vlažností rozšířenou v naší bohaté společnosti. „
Postní pastýřský list, v roce 2018 ze St. Pöltenského biskupa Klause Künga v plném znění:
Drazí bratři a sestry!
Opět jsme Popeleční středou vstoupili do doby postní a prosíme Boha, aby nám poskytl prostřednictvím této doby milost obrácení a pokání k pokroku v poznání Krista, a také aby se jeho výkupná moc stala viditelnou skrze náš život víry (srov. Denní modlitba 1. neděle postní).
Bůh mluví k nám všem. V první neděli postní jsme slyšeli toto poselství: „Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium:»Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!«(Mk 1,14)“.
Musíme být ostražití, abychom nebyli nakaženi vlažností rozšířenou v naší bohaté společnosti. Mnoho lidí se z velké části nebo úplně vzdalo náboženského života, mnozí jsou při určitých příležitostech a oslavách spokojeni s příležitostným projevem víry. Zjevně pro ně není náboženský život nijak zvlášť důležitý.
Buďme ale pevně přesvědčeni, že Ježíš je mezi námi, dnes a teď, a oslovuje nás a všechny. Možná budete namítat: Ale mnozí ho neposlouchají, i naše vlastní děti se od něho odvrátili, přestože jsme udělali vše pro to, abychom jim příkladem svou víru předali.
Je pravda, že v naší společnosti jsou různé vlivy a někdy i masivní. Není snadné žít jako křesťan a nepodléhat velmi rozšířeným trendům. Je však také pravda, že je nutné být vytrvalý. Buďme ale plní naděje! Bůh je věrný, i když jsou lidé nevěrní. Slíbil: „Uzavřel jsem s vámi moji smlouvu“ (1. čtení). Přijali jsme křest. „Ten je tím“ – jak učí sv. Petr – „který nám vyprošuje u Boha, aby naše svědomí bylo čisté, na základě zmrtvýchvstání Ježíše Krista, který se odebral do nebe. Tam je po pravici Boží a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly“ (2. čtení).
Co bychom tedy měli dělat? Napravit náš postoj tam, kde jsme zvlažněli. Například pravidelná návštěva kostela v neděli, a pokud je to možné během týdne, abychom opět pocítili onu touhu po blízkosti Krista. Modleme se denně, i během dne a spojme naše denní modlitby ráno, když vstaneme, s pohledem na to, co nás čeká, a večer s krátkým ohlédnutím a zpytování svědomí s cílem posílit naši duši. Také modlitba před jídlem a po něm je důležitou přestávkou v každodenním životě. Vzácné setkání s Matkou Boží je modlitba „Anděl Páně“. Jako poklad, který vždy doporučuji, je modlitba růžence – alespoň jeden desátek růžence denně! Osobní rozhovor s Bohem, každý den, nejméně deset minut, považuji za zvlášť užitečné. Vyhledejme Pána s našimi otázkami a prosbami a poznávejme Jeho vůli. Velkým přínosem je také denní čtení Písma svatého a dobré duchovní literatury, která nám dává podněty. Díky elektronickým médiím je to dnes jednodušší než kdy předtím. To vše patří k boji proti chybám a nedostatkům, které se u nás často vyskytují, a růstu v těch oblastech, kde se můžeme zlepšit. Bez našeho chtění to ale nepůjde.
Přijměme svátosti smíření s upřímným vyznáním, s lítostí nad našimi hříchy, s pozorným vyslechnutím rady kněze, a s pevným předsevzetím! Ježíš usmířil se sebou všechno tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjednal pokoj.(srov. Kol 1,20). Nechme se od Něj usmířit s Bohem! On vstal z mrtvých! Žije!
Také mladí lidé dříve nebo později najdou cestu, pokud zažijí křesťany, kteří věří a to i přes své vlastní chyby se snaží autenticky křesťanský život žít. Je třeba oslovit mladé i staré. Znovu se obnoví povolání a vzejdou křesťanské rodiny. V diecézi se již objevují první klíčky, které začínají růst. Všichni máme důvody k dobré naději. Dobro přitahuje a šíří se dál.
Přeji vám všem požehnaným postní čas a Velikonoce plné radosti a naděje!
(Převzato z KathNet za korektury překladu děkuji P. Aloisovi Nešporovi z FSSP )