(lat. Gasdorfium)
Do farnosti patří: Hoštka (Gastorf), Čakovice (Tsakowitz), Kochovice (Kochowitz), Malešov (Malsche), Velešice (Veleschitz)
Farní kostel: Sv. Otmara, opata v Hoštce
Filiální kostely a kaple:
Hoštka – kostel Nanebevzetí Panny Marie, Velešice – kaple sv. Antonína z Padovy, Malešov – kostel sv. Jiří, Čakovice – kaple sv. Jana a Pavla, mučedníků.
O farnosti:
První písemné zprávy (1266) o Hoštce, pocházejí z doby, kdy Hoštka pařila rodu Sršů z Loun, kteří patřili ve 13. století k významným českým rodům. Ti drželi Hoštku, jako svůj majetek přibližně jedno století a to do roku 1361/65, kdy prodali Hoštku pražskému arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimi. Z té doby je nám známo jméno kněze Jindřicha, který působil u kostela sv. Otmara od roku 1352. Zda se dožil zřízení plebánie v Hoštce roku 1384 nevíme.
Během Husitských válek se dostalo město do držení strany zastánců podobojí. Z doby z té doby je nám znám jako farář kněz Jan, který se zřekl viklefských bludů a vrátil se ke katolictví. Od té doby bylo město opět katolické.
Po skončení peripetií husitských válek bylo město roku 1454 prodáno Jindřichovi z Rožmberka a po jeho smrti přešlo jako zástava na Zdeňka Konopišťského ze Šternberka. Po dobití Roudnice Jiřím z Poděbrad a tedy porážkou Jednoty Zelenohorské, jíž byl Zdeněk ze Šternberka hlavou, byla Hoštka připojena k Roudnickému panství a stala se tak majetkem Ješka svojanovského z Boskovic. Roku 1496 odkoupil celé panství nejvyšší zemský sudí Půta Švihovský z Rýzmberka a následovala celá řada rodů,kteří během následujících let drželi Roudnické panství a tedy i Hoštku. Po Vilémovi z Rýzmberka synu Půty Švihovského spravuje panství od roku 1540 Karel Dubanský z Duban, v roce 1544 však spolu s částí roudnického panství získal Hoštku hrabě Jan Tarnowský, jeho znak se nachází dodnes na průčelí farního kostela sv. Otmara.
Po několika dědicích Jana Tarnowského, kteří dopustili, že se Hoštka upadla krátce do utrakvismu, je 30. září roku 1575 Hoštka, spolu s roudnickým panstvím, prodána Vilému z Rožmberka. Hoštka se tak po onom velice krátkém období utrakvismu stává opět katolickou. Roku 1592 po smrti Viléma připadlo panství Polyxeně z Pernštejna, Vilémově čtvrté manželce, která se roku 1603 provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz. Do majetku Lobkowiczů Hoštka patřila téměř 250 let, tedy do roku 1853, kdy kdy byla Hoštka zařazena mezi Města Českého království. Za vlády Lobkowiczů byla v Hoštce zřízena samostatná farnost, zhruba v 60. letech 17. století. Matriky jsou pak vedeny od roku 1666. Dnes patří farnost Hoštka do Litoměřické diecéze, vikariátu Litoměřice.
O farním kostele sv. Otmara v Hoštce
Doba založení kostela je nejistá, pravděpodobně zde stál románský kostelík již na konci 12. století. Gotická stavba, jejíž část je dodnes dochována pochází z konce 15. století. V době renesance byl kostel upravován hrabětem Tarnowským, jehož znak hvězda a půlměsíc jsou dodnes na průčelí kostela. Dnešní podoba pochází z částečné přestavby v letech 1703 – 1712.
V kostele se nacházelo celkem 5 oltářů v presbytáři dva pseudogotické – sv. Otmara a Panny Marie Bolestné a na východní straně lodi vedle vítězného oblouku dva barokní sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie. V Kapli pod věží se pak nacházel Boží hrob. Veškeré zařízení kostela, až na několik částí bylo zničeno během oprav v 70-tých letech 20. století. Dnešní zařízení je novodobé nebo přivezené z okolních dnes neužívaných kostelů.
O kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hoštce
Kostelík byl založen na místě starší kaple z 15. století, která patřila k městskému Špitálu. Kaple byla neudržovaná a chátrala. Proto byla roku 1612 zbořena a na jejím místě nechal Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz vystavět nový kostelík. V roce 1756 došlo k barokní přestavbě, při níž získala kaple nynější podobu. Hlavní oltář je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. V kostele se nacházejí ještě dva boční oltáře sv. Jana od Kříže a sv. Terezie z Avily.