Jak se zpovídat? S touto otázkou mnozí přicházejí zejména před vánočními a velikonočními
svátky, kdy chtějí „dát do pořádku“ svůj život – prožít opravdové obrácení, vyznat své hříchy a snažit se o lepší život.
Svatá zpověď, nebo také svátost smíření, je podrobně popsána v katechismu, v novějších vydáních kancionálu a také na našich stránkách v rubrice „Svátosti“. Oč se vlastně jedná?
Je to proces obrácení člověka, rozhodnutí vrátit se zpět k Bohu a Boží odpuštění našich hříchů. Tato svátost má 5 částí:
a) zpytování svědomí
Na chvíli se zastav a zamysli se nad svým životem od poslední zpovědi. Zhodnoť svůj život nejlépe podle Desatera (jednotlivá přikázání najdeš podrobně rozebraná v tzv. zpovědním zrcadle v kancionálu). Přitom si máme uvědomit, čím jsme Boha zarmoutili. Začni krátkou modlitbou a nejlépe také přečtením a krátkou meditací nějakého úryvku z Bible – např. o marnotratném synu a milosrdném otci.
b) lítost
Je to vlastně postoj vůle: to, čím jsem hřešil, mě mrzí, chtěl bych to napravit a už nehřešit (je-li to možné). Z lítosti má vycházet předsevzetí vyhnout se dalším hříchům, udržovat a prohlubovat společenství s Bohem.
c) předsevzetí
Poté si promysli, jakým způsobem se budeš hříšnému chování bránit, jaké máš možnosti vykonat více dobra kolem sebe – to je opravdové předsevzetí.
d) vyznání
Vyznám své hříchy především Bohu. Kněz je zde pouze prostředníkem. Je tím, který zpřítomňuje Boží milosrdenství a ve jménu Boha uděluje rozhřešení. V tomto bodě je nejdůležitější vyznání hříchů spojené s lítostí a rozhřešení, které kněz uděluje na závěr zpovědi.
Kromě toho nás většinou kněz také povzbudí duchovním slovem a uděluje nám
rady jak pokračovat dál duchovním životem. Poučení může být spojené s
duchovním vedením (v tom případě se poučení mění v delší rozhovor), ale to
není podstatou ani cílem svátosti smíření.
Když poklekneš ve zpovědnici, nejdříve pozdrav kněze, pokud to on neučiní jako první. Můžeš říci např. „Pochválen buď Ježíš Kristus“, nebo „Pozdrav vás Pán Bůh!“. Pak se oba přežehnáte křížem.
Pokud kněz nezačně nějakou krátkou modlitbou, nebo čtením z Bible, můžeš začít mluvit. Nejdříve se krátce představ. Neříkej své jméno ani příjmení. Jen řekni kolik je Ti roků, jsi-li svobodný/á, ženatý/vdaná, nebo duchovní, máš-li děti apod.
Pak řekneš důležitou informaci, kdy jsi byl/a u sv. smíření naposledy (pokud to nevíš přesně, stačí přibližný údaj jsou-li to týdny, měsíce či roky.
Dále řekni, zda jsi splnil/a pokání, které ti bylo uloženo. Pak už se můžeš pustit do svého vyznání. Začni třeba takto: „Vyznávám se před Pánem Bohem, že jsem se od minulé zpovědi dopustil/a těchto hříchů – a vyznáváš své hříchy. Pokud si s něčím nevíš rady, nevíš, zda se mohlo jednat o hřích, či nikoli, zeptej se kněze – rád Ti odpoví.
Po vyznání hříchů řekni: „Toto jsou mé hříchy. Upřímně jich lituji a s pomocí Boží se chci polepšit.“
Poslouchej, co ti kněz řekne a jaké ti uloží pokání. Na jeho otázky upřímně odpověz. Kdybys něčemu nerozuměl/a, neváhej a zeptej se.
Na závěr ti kněz dává rozhřešení slovy:
Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
Když je uslyšíš, požehnej se znamením kříže a odpověz: „Amen.“
Bůh ti právě dal další novou šanci změnit svůj život k lepšímu. Tím odpuštěním ti vlastně říká, že tě neodsoudil, i když On jako jediný to udělat mohl. Říká ti, že s Tebou počítá! Je to velká věc a my bychom se z toho měli radovat a také to náležitě oslavit. Nezapomeň ale nejdříve vykonat uložené pokání.
e) pokání
Po obohacení milosrdenstvím, které pramení ze svátosti smíření máme poslední „úkol“ – je to zadostiučinění nebo pokání. Nemůžeme zapomenout na povinnost nahradit (podle možnosti) zlo, které jsme spáchali dobrými skutky, modlitbou. Nejde v tom případě jen o modlitbu, kterou kněz připomíná v závěru zpovědi, ale jde o celkový křesťanský postoj, projevující se touhou po naplňování svého prostředí dobrem.