V sobotu 19. 10. 2013 v pořadu ČT 24 Hyde Park Civilizace vystoupil kněz Marek „Orko“ Vácha a mj. odpovídal na dotaz ohledně zachovávání zpovědního tajemství.
(Záznam lze dohledat na stránkách České televize zde, otázka byla položena po 19. minutě.)
Divák mu položil dotaz, jak by se on jako zpovědník zachoval v situaci, kdy by se ve zpovědi dozvěděl o tom, že kajícník spáchal nějaký kriminální čin (či ho případně připravuje nebo hodlá opakovat). P. Vácha odpověděl: „je přece samozřejmé a nezbytné, že se kajícník ke zločinu přizná na policii“.
Pokud tak kajícník neučiní, pak podle P. Váchy „zjevně svých hříchů nelituje a tudíž ani nejde o zpověď a kněz není zpovědním tajemstvím vázán – a může tedy (a někdy dokonce musí) na policii zajít.“
V období po druhém vatikánském koncilu jsme si už zvykli na to, že někteří katoličtí kněží docela často a veřejně nauku Církve popírají. Nyní se však jedná o záležitost mimořádně citlivou, která se bezprostředně dotýká každého, kdo ke svaté zpovědi přistupuje. Odpovědi z uvedeného pořadu totiž popírají univerzální platnost zpovědního tajemství a podkopávají věrohodnost zpovědníků v očích kajícníků.
Jaký je tedy skutečný stav věci?
1. Je třeba vycházet z toho, co stanoví kánony 983 a 984 Kodexu kanonického práva, tedy že „zpovědní tajemství je neporušitelné; proto nesmí zpovědník nic vyzradit na kajícníka ani slovem, ani žádným jiným způsobem a z žádného důvodu“. Dá se tedy říci, že zpovědní tajemství je absolutně neporušitelné.
2. Zpovědní tajemství se váže k úkonu svátostné zpovědi. Ten začíná znamením kříže a končí slovy kněze, jimiž propouští kajícníka. Znějí většinou takto: „Pán vám odpustil hříchy. Jděte v pokoji.“ Předmětem zpovědního tajemství jsou vyznané těžké i lehké hříchy, ale také všechny jiné vědomosti týkající se kajícníka, které sdělil zpovědníkovi během vyznání.
3. Z uvedených paragrafů jasně vyplývá, že zpovědník nesmí nikdy porušit zpovědní tajemství, i kdyby šlo o ochranu jeho vlastního života, a tato povinnost trvá i po smrti kajícníka.
4. Zpovědní tajemství zavazuje nezávisle na tom, zda bylo rozhřešení uděleno, nebo bylo odmítnuto. Dokonce i sama skutečnost udělení nebo neudělení rozhřešení spadá pod tajemství. Ani odmítnutí rozhřešení tedy nezbavuje mlčenlivosti.
5. Zpovědní tajemství respektuje rovněž světské právo. Zákon č. 3/2002 Sb. O církvích a náboženských společnostech v 1. části, hlavě II., § 7 uvádí zvláštní práva registrovaných církví a náboženských společností. V bodě f) stojí: „Zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství.“ V 6. části v § 35 je stanovena změna trestního zákona v § 168, doplnění odstavce 3: „Oznamovací povinnost (spáchaného trestného činu) nemá duchovní registrované církve a náboženské společnosti…, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství.“
6. Přiznání se na policii není samozřejmou součástí lítosti či pokání, leda by bylo vyžadováno jako nutná součást nápravy škod (typickým příkladem je situace, kdy ve vězení skončil namísto pachatele někdo nevinný).
7. Kněz může v takovýchto i dalších případech uložit kajícníkovi přiznání na policii jako součást pokání.
(K tomu, co v uvedeném pořadu zaznělo, je třeba ještě dodat, že není příliš pravděpodobné, že by se někdo chtěl zpovídat a zároveň měl v úmyslu spáchat zločin. Nelze to však vyloučit absolutně. Připusťme tedy takovou situaci. Pokud by kněz vyslechl v rámci vyznání něco o přípravě zločinu, má povinnost pokusit se dotyčného od takového úmyslu odradit.
Jestliže kajícník od svého plánu neupustí, kněz mu nemůže udělit rozhřešení. Místo dobrého předsevzetí, které je nedílnou součástí svátosti smíření, má ten člověk předsevzetí špatné. Tím si uzavírá cestu k dosažení rozhřešení. Odmítnutí rozhřešení však neznamená, že by kněz mohl prozradit obsah zpovědi.
Jediné, co by mohl udělat, by bylo pokusit se svým jednáním nějak zamezit hrozícímu zločinu, aniž by však vyzradil, co mu bylo ve vyznání sděleno. To by jistě vyžadovalo hodně prozíravosti a odvahy, navíc určitě s nejistou perspektivou úspěšného výsledku.)
Každý kajícník by si měl proto dříve, než ke sv. zpovědi přistoupí, zjistit, zda kněz, u něhož se hodlá zpovídat, má na zpovědní tajemství tradiční katolický pohled, nebo je to modernista, který si svou „katolickou“ víru vytváří dle libosti sám.
Svatý Jene Nepomucký, oroduj za nás.
Svatý Jene Sarkandře, oroduj za nás.
Všichni svatí mučedníci zpovědního tajemství, orodujte za nás!
Převzato: http://www.jejkov.cz/