Kratičké ohlédnutí za Vánocemi v našich kostelích

Bratři a sestry, vážení přátelé,
13. ledna skončila pro nás křesťany doba vánoční, a to je příležitost, abychom se za ní alespoň letmo poohlédli a poděkovali.
Asi každý z Vás zaznamenal vánoční bohoslužby. Svým hlasem k nim svolávaly zvony. Viděli jste jistě plakáty, kterými jsme Vás do kostela pozvali na půlnoční, Boží hod a na daší mše svaté, či na další akce, jako Zpívání koled, či Svatoštěpánské zpíváníčko, Tříkrálové žehnání domů a nebo také úplně na závěr Tříkrálový koncert, při němž zazněla Česká mše vánoční J. J. Ryby.
Během Vánoc probíhala na dvou místech, tedy v Hoštce a v Liběchově sbírka na opravu varhan. Výtěžek byl bezezbytku převeden na účty veřejných sbírek, které byly právě na opravu varhan vyhlášeny. Cíli, který jsme si vytýčili, jsme tedy po Vánocích blíže v Hoštce o 6960,- Kč a v Liběchově o 7 194 Kč. Za to patří všem dárcům poděkování, a to jak těm anonymním, kteří bez okázalosti přispěli při sbírce, tak i těm, kdo přinesli svůj dar osobně, ale nepřáli si být jmenováni, neboť ten, který štědrost odplácí, stejně jejich jména zná.
Bývá zvykem poděkovat spolupořádajícím subjektům, účinkujícím, zkrátka lidem, které stejně vždy známe z plakátků, a samozřejmě i já jim děkuji. Nicméně skoro vždy se zapomíná na ty, bez nichž by nic nebylo, ale přesto stojí anonymně vzadu.
A tak bych zde rád poděkoval právě jim, všem farníkům, kteří vyzdobili a připravili kostely tak, aby v nich bylo možné setkat se s tím, jehož narození v tichosti zpřítomňoval kostelní betlém. Zároveň jim děkuji i proto, že jsou nositeli živé tradice církve, včetně té vánoční. Díky nim není kostel muzeum a betlém exponát. Myslím, že právě to je ten nejpodstatnější rozměr, o který o Vánocích jde a díky němuž je vánoční kostel přitažlivější než výstavy betlémů, či expozice týkající se lidových tradic v muzeích.
Ještě jednou tedy všem Pán Bůh Zaplať.