Slavnost Božího Těla se začala slavit pro zdůraznění reálné přítomnosti Ježíše Krista v Eucharistii – Nejsvětější svátosti.
Patří mezi pohyblivé svátky koná se vždy ve čtvrtek po Svatodušním oktávu (tedy po slavnosti Nejsvětější Trojice). Datum slavnosti je tedy odvozeno od data Velikonoc.
V Nejsvětější svátosti svého Těla a své Krve předjal Pán Ježíš svou Oběť. A to nikoli Oběť rituální, ale osobní. Při Poslední večeři jedná na podnět Ducha Svatého, skrze něhož pak sám sebe obětuje na kříži. Ježíš proměňuje chléb a víno. Božská láska proměňuje; láska, kterou Ježíš předem přijímá odevzdáním sebe samého za nás.
Touto láskou není nikdo jiný než Duch svatý. Duch Otce a Syna, který posvěcuje chléb a víno, proměňuje jejich podstatu na Tělo a Krev Páně, zpřítomňuje ve svátosti tutéž Oběť, která bude potom dovršena krvavým způsobem na kříži.
Můžeme tedy říci, že Kristus je pravým a účinným knězem, protože je naplněn silou Ducha svatého, je naplněn veškerou plností lásky Boží a to „právě v tu noc, kdy byl zrazen“, právě „v hodinu temnoty“ (Lk 22,53).
Stejná božská moc, která uskutečnila Vtělení Slova, ta také proměnila extrémní násilí a extrémní nespravedlnost na svrchovaný skutek lásky a spravedlnosti. Toto je dílo Kristova kněžství, které Církev převzala a prodlužuje v dějinách formou služebného kněžství, aby svět byl proměněn láskou Boží.
My všichni, kněží i věřící, se živíme toutéž Oltářní svátostí. Všichni proto poklekněme a klaňme se Jí, protože v Ní je přítomen náš Mistr a Pán – pravé Ježíšovo Tělo – Oběť a Kněz – spása světa. Pojďte, zpívejme radostnou píseň! Pojďte, klaňme se!