Po smrti císaře Domiciána se Jan mohl vrátit do Efesu, kde, podle legendy, velekněz chrámu bohyně Diany, ho nechá vypít kalich vína s jedem. Jan udělal nad kalichem znamení kříže a víno vypil. Všichni, kdo věděli o jedu, čekali že Jan zemře, ale Janovi se nic nestalo.
V nejznámějším chrámu, který nese jeho jméno, v basilice sv. Jana v Lateránu, mezi jinými relikviemi svatého, se uchovává pohár, do kterého byl přisypán onen jed, který měl usmrtit Jana.
Proto se dávalo toho dne světit víno, jež se podávalo se slovy: „Pij lásku sv. Jana.“
Zprávy o tomto zvyku existují již ze 12. století. Ve středověku bylo zvykem žehnat a pít víno ke cti sv. Jana i při jiných příležitostech – při zahájení pouti do Svaté země, před odchodem do války.
Světili tedy křesťané na jeho svátek víno a pili sv. Janu na počest. Staří Čechové znali tento zvyk také. Štítný poznamenal, že světívají »na sv. Jana minu svatú. Název »mina« dlužno vysvětlovati vlivem ně-meckého »Johannis minne«, t. j. připíjeni sv. Janu na památku.
Tento zvyk se dlouho se udržoval. V 15. století horlí kazatel na pověrečné křesťany, kteří na den sv. Jana Evangelisty světí »pitie opilcóm«. Ve slovech těchto jest jasná narážka na obyčej, zaznamenaný od Štítného. Na začátku 17. století potvrzuje trvání obyčeje vedle úředního usnesení synody arcidiecese pražské Pejt Hostounský, že prý světívají »na den sv. Jana víno.«
Zevrubnější a charakteristické svědectví zapsal Solnický (1630). Snaží se, vyložit svěcení a pití vína požehnaného rukou kněžskou a nazvaného prý »milost a láska s v. Jana«.
Dlouze a široce rozhovořil se o svěcení vína na den sv. Jana Evangelisty ve své Postille Matěj Václav Šteyer (1719). Opakuje výklad již známý, že na památku jedovatého vína, jež pil sv. Jan, přidává doklad zázračné působivosti svěceného vína, jehož krapet nalévají do vinných sudů na ochranu proti čarodějnicím.
V církevní písni na den sv. Jana Evangelisty položil Koniáš (1746) tato slova:
„Protož dnes pijíce víno,/jenž jest v Kristu posvěceno,/netupmež ho zoufanlivě,/ale věrně, doufanlivě,/v srdci nepochybně,/že ten rok v Kristové moci /tento truňk má nás vymoci/od nápojů všech oukladných / i pokrmů jedovatých,/lstivě medovatých.“
Ohlas dávného zvyku, již vyhynulého, ozývá se v lidové pověře: »Kdo na den sv. Jana Evangelisty pije víno, ten se následujícího roku neotráví.« Na den sv. Jana třeba píti víno, aby had neuštknul.
(sestaveno z několika pramenů)
Požehnání VÍNA na svátek svatého Jana, apoštola a evangelisty
Na konci hlavní mši na svátek svatého Jana, apoštola a evangelisty, po posledním evangeliu, kněz, který si ponechá veškeré liturgické odění krom manipulu a žehná víno v podaném kalichu. To se provádí v paměti a na počest svatého Jana, který pil bez jakýchkoliv škodlivých následků otrávené víno, které mu jeho nepřátelé podali.
P: Naše pomoc je ve jménu Páně.
Všichni: Který učinil nebe i zemi.
P: Pán s vámi.
Všichni: I s duchem tvým.
Modleme se.
Pane a Bože, požehnej + a zasvěť + tento kalich vína svou mocnou pravicí; a dej, aby pro zásluhy sv. Jana, apoštola a evangelisty, celá obec tvých věřících, kteří pijí z tohoto kalicha, našla pomoc a ochranu. Stejně jako blažený Jan vypil otrávený nápoj bez jakýchkoli škodlivých následků, tak ať jsou všichni, kdo dnes pijí požehnané víno k jeho cti, uchráněni od otravy a podobných škodlivých věcí. A když ti dnes obětují své tělo i duši, ať získají odpuštění všech svých hříchů. Skrze Krista, našeho Pána.
Všichni: Amen.
Pane, požehnej + tento nápoj, aby se stal lékem pro všechny příjímající, a uděl pro vzývání tvého jména, aby všichni, kteří ho okusí, z tvé milosti se mohli těšit zdraví těla i ducha. Skrze Krista, našeho Pána.
Všichni: Amen.
Požehnání všemohoucího Boha, Otce, Syna + i Ducha svatého, ať sestoupí na toto víno (nebo jakýkoli jiný nápoj) a zůstane v něm navždy.
Všichni: Amen.
A pak je pokropeno vodou, tak aby svěcená voda padla dovnitř kalicha.
(volný překlad z latiny, pouze k duchovnímu prospěchu a porozumění obřadu)